BLESKÁČ (naše interview)

BLESKÁÈ (naše interview)

V úterý 17. září jsme pořídili rozhovor se známou herečkou a moderátorkou předpovědi počasí na TV NOVA, paní Michaelou Dolinovou. Jeho plné znění vám nyní přinášíme:

Kde jste se narodila?

Pocházím ze severní Moravy. Narodila jsem se v Třinci a do svých čtrnácti let jsem vyrůstala ve Frýdku Místku. Pak jsem přišla do Prahy, protože jsem tady dělala konzervatoř.

Kolik Vám je let?

Bylo mně třicet dva.

Do jakých škol jste chodila?

Do základní, ve čtrnácti letech jsem potom přešla na konzervatoř do Prahy. Na této škole jsem byla šest let. Potom jsem šla hned do divadla, takže konzervatoř je moje jediná škola.

Jaká hudba se Vám líbí?

Vážná, ale spíše baroko, rokoko. Moderní, tu, co se líbí vám, moc ráda nemám. Líbí se mi starší zpěváci.

Chodila jste do taneční školy?

Do tanečních? Ne, ne. Když jsem chodila na konzervatoř, tak jsme tam měli tolik pohybu (lidový tanec, klasický balet, moderní tanec), že nás ani nenapadlo chodit do tanečních.

Měla jste ve škole hodně kamarádů?

Měla. Já jsem byla a jsem docela společenská. Ono se to dělí na kamarády a na přátele. Kamarádů má člověk hodně, ale těch přátel, tak tři, čtyři.

Jaký se Vám stal největší trapas?

Trapas? No asi když jsem třeba někdy lhala a pak se na to přišlo. To bylo dost trapné.

Chodíte ráda do divadla?

Chodím. Já to mám tak trošku i pracovní. Ale chodím ráda hrát i se chodím ráda dívat. Strašně.

Jaká byla Vaše první láska?

To já nevím, asi v devatenácti, osmnácti nebo ve třinácti? Já ani nevím. To jste mě zaskočili. Asi na pionýrském táboře, když mi bylo třináct. Jemu bylo sedmnáct a já si myslela, že je strašně starej.

Jaký je Váš nejoblíbenější televizní pořad?

Mám ráda zpravodajské pořady, pokud jsou zajímavé. Ráda se podívám na televizní noviny, ale na seriály to vypínám.

Co nejraději nosíte?

Nejraději mám hezké, na tělo propáslé kostýmky a takovou tu manažerskou módu minisukní a sak. Asi proto, že si to nemůžu dovolit nosit, protože v divadle hodně zkoušíme.

Jaký byl Váš nejoblíbenější předmět ve škole?

Dějepis a hrozně jsem měla ráda fyziku. Docela mě bavila i literatura.

Čtete ráda? A co?

Ano, strašně ráda a všechno. Většinou mám rozečtené tak tři knížky. Jednu knížku, takový nějaký román do vlaku, co se dobře čte, protože hodně jezdím na Moravu za rodiči. Potom mám věci, které jsou takové těžší, které čtu před spaním, ale jenom po kousíčku.

Jak jste se dostala k moderování počasí?

Vypisovaly se konkurzy na všechno. Přihlásila jsem se se svojí kamarádkou Veronikou Duškovou, která také hlásila počasí. Já jsem ji vlastně trošku zblbla. Říkala jsem jí, pojď se mnou. Ona nejprve nechtěla, ale potom nakonec šla. Předtím jsem dělala nějakou dobu v rádiu a měla jsem pocit, že bych i leccos zvládla, a vyšlo to. Původně jsem sice chtěla dělat trošku něco jiného, ale když nám nabídli to počasí s tím, že si ho můžeme moderovat, jak chceme, tak jsme na to přistoupily.

To povídání mezi údaji o počasí máte naučené?

Ne. To je právě prima. Dostáváme z Komořan jenom takové suché, holé věty. Jak bude, co nás čeká, kolik bude stupňů. A co my si k tomu přimyslíme, to už je náš problém. Relace je na čtyři minuty, takže ať informace přebývají nebo je jich nedostatek, musíme si to doplnit do čtyř minut.

Jak jste se dostala k divadlu?

Ještě na škole ve Frýdku Místku jsem chodila na dramatický kroužek. Hodně jsem recitovala. Nejdříve na svatbách, potom na schůzích. Prošla jsem různými soutěžemi a chtěla jsem jít ještě dál. Konzervatoře jsou i v Brně a Ostravě, ale já jsem si vybrala tu pražskou. Jako že je nejdál, a tak bude nejlepší. No a vyšlo mi to.

Podle čeho si vybíráte oblečení?

Nás tady obléká firma. Udává nám tón v oblékání jak pro muže, tak pro ženy. Dost mě to zformovalo, ta móda. Je taková velmi příjemná, už trošku elegantní. Nejsou to už džíny a bundy. Můžeme si vzít i svoje oblečení, ale už to člověk přizpůsobuje stylu, který udává firma. Když si vezmu svetr, čepici a šálu, tak to musí být jen jako fór. Ale v džínách přijít nemůžu, to se ani nehodí.

Vaříte ráda? A co nejraději?

Vařím ráda, protože vařit nemusím. Beru to jako společenské posezení dvou a více lidí. A co nejraději? Co mě napadne. Neumím třeba svíčkovou, ale jinak uvařím leccos.

Ve kterém muzikálu v poslední době se Vám hrálo nejlépe?

To řeknu hned. Bylo to v Karlínském divadle v muzikálu Prezidentem snadno a rychle. A potom v Zasněžené romanci. To je swingový muzikál s hudbou G. Millera.

Jaký je Váš největší sen?

Abych mohla pracovat do pětasedmdesáti a mohla dělat, co se mně líbí a co mě baví.

Máte ráda zvířata?

Mám. U maminky mám pejska. Psi jsou vůbec úžasní, ale měla jsem tady v Praze kočku a to byla úžasná zkušenost. Kočky, pokud jsou v bytě, jsou senzační. Když jsou v domě se zahradou, tak jsou takové divoké, ale v bytě jsou skoro jako pes. Jsou strašně čistotné.

Čím jste chtěla být, když jste byla malá?

Doktorka. Já jsem měla být původně doktorka.

Kde je studio, odkud vysíláte počasí?

Ranní počasí ve Snídani s Novou děláme tady v jednom studiu ve druhém patře. Večerní jsou předtáčená, děláme je dvě hodiny dopředu ve studiu v Praze 4 (jestli jste si všimli je jiná grafika).

Kde všude jste byla v cizině?

Byla jsem ve Švédsku, v Itálii, Španělsku. Klasická výletní místa, kam se člověk může dostat. Také na Maltě a nejdál v severní Americe.

Kde se Vám líbilo nejvíce? A proč?

Asi v Americe, ve Spojených státech. Pro Evropana to je něco fantastického a strašně ráda bych se ještě vrátila do New Yorku, protože jsem tam byla jenom čtyři dny. Je to prostě hlavní město světa.

Raději hrajete divadlo nebo uvádíte počasí?

Ono je to každé trošku jiné. Nemůžu říct, co dělám raději. Obojí má něco. U divadla je prožitek, je to takové hlubší. Počasí je zase efektnější, ví o tom daleko víc lidí, než když hrajete divadlo pro pět set lidí.

Jaké bylo Vaše dětství?

Hezké. Jsem jedináček, takže jsem byla hodně opečovávaná, rozmazlovaná.

Co je Vaší největší slabostí?

Jsem líná, asi jako strašně moc lidí. A také strašně nerozhodná. Ale jinak si myslím, že nemám moc záporných vlastností. Ale možná právě to patří k těm záporům.

Jaké roční období máte nejraději?

Podzim. Mám ráda i takový listopad, když jsou mlhy a je takové vlhké počasí. Mám to ráda, protože je to takové smutné.

Jaké jídlo máte nejraději?

Já mám ráda všechno, kromě škubánků.

Kdo je Váš vzor?

Asi takové staré ženské, kterým je pětasedmdesát a více a jsou pořád nabité elánem a optimismem. Konkrétně vám nikoho jmenovat nebudu.

Jste vdaná?

Ano.

Když jste chodila do školy, byla jste tichý žáček nebo spíš normální?

Ve třídách bývá obvykle pár lidí, kteří tu třídu vedou. To jsou tak tři holky a čtyři kluci, kteří jsou takoví lídři třídy. Taková skupina vymýšlí akce a já měla tu čest do takové elitní skupiny patřit. Učila jsem se dobře a rodiče se mnou problémy neměli. Učení mě i bavilo. Nemohla jsem se kolikrát dočkat druhého dne, až půjdu do školy. Ne kvůli vzdělávání, ale kvůli kolektivu.

Měla jste ve škole nějaký průšvih? Dvojku z chování asi ne.

Dvojku z chování až na konzervatoři. To jsem načerno natáčela nějakou televizní inscenaci. Tím jsem vědomě porušila zákaz. Doteď si ale vyčítám, že jsem to nepřekročila víckrát, protože až teď člověk vidí, že není dobré se úplně přizpůsobit tomu školskému režimu. Myslím tím na střední škole. Za to jsem dostala podmínečné vyloučení a dvojku z mravů. A dnes jsem na ni docela pyšná, protože jsem ve svých sedmnácti letech udělala něco po svém. Byly to hloupé předpisy školy.

A na základní škole?

Ne, to ne. Psali mi pořád samé pochvaly, ale nebyla jsem nějaký šprt. Jenom jsem to dobře zvládala. A navíc jsem měla plno aktivit. Vyhrávala jsem okresní a krajské recitační soutěže, takže jsem tu školu reprezentovala. Každý rok jsem dostávala nějakou knížku nebo obrázek, kde bylo třeba napsáno: Věnuje 5. ZDŠ ve Frýdku Místku žačce Michaele Dolinové za vzorné reprezentování školy. Nikdy mně to ale nikdo nezazlíval a sama jsem to nebrala moc vážně. Měla jsem jednu jedinou dvojku za celou tu osmiletku, a to byly zahradní práce. Jinak to pořád byly samé jedničky.

Jakou květinu máte nejraději?

Nejraději mám růži a tulipán.

Věříte v Boha?

Ano, věřím.

Jakou barvu máte nejraději?

Bílou, černou, červenou.

Co byste dělala, kdyby Vám odešly hlasivky?

Víte, že jsem o tom přemýšlela? Asi bych psala. Začala bych se živit psaním. Co by měl člověk dělat?

Jaký je Váš vztah k penězům?

Kladný.

Co Vás dokáže nejvíce rozčílit?

Hrubost. Když jsou lidi k sobě navzájem hrubí.

Jak nejraději trávíte volný čas?

S přáteli. Pozvu si je, něco jim uvařím. To je pro mě nejplodnější strávení volného času.

Jaké máte auto?

Mám škodovku 105. A mám na něm botičku - už asi měsíc.

Jaké tři věci byste si vzala s sebou na pustý ostrov?

Nějakou strašně těžkou knížku, kterou bych se z nudy učila nazpaměť. Asi nějakou těžkou hru, třeba šachy, do těch nemůžu proniknout. A to třetí? Zrcadlo.

Jaké chlapecké a dívčí jméno se Vám nejvíce líbí?

To je právě problém. Já čekám dítě, a protože jsem v osmém měsíci, je to dost aktuální. Musím si nějaké vybrat. Chlapečka bych chtěla asi Jana. A na holčičku pořád nemůžu přijít. Líbí se mi Daniela, Gabriela, ale pořád se nemůžu rozhodnout. Probírám kalendář a pořád si říkám, jak se bude jmenovat, jak mu budeme říkat zdrobnělinou. Je to hrozně těžké, takže doufám, že to nakonec bude chlapeček.

A co po Vás?

Mně se to špatně vyslovuje. Michaela Dolinová. Vždycky jsem s tím měla problémy. Jak tam v tom jméně jsou dvě l, tak se mně trošku zamotá jazyk. A lidem někdy taky.

Jaké to bylo poprvé před kamerou?

Horší to bylo, když to bylo naživo. Když jsme počasí předtáčeli, tak to šlo. Naživo byl člověk roztřepaný. Ale nebylo to tak hrozné, jako když jsem poprvé dělala naživo do rozhlasu. Tam jsem tou trémou a hrůzou málem ztratila hlas a omdlela. V televizi to bylo úplně v pohodě.

Kde se cítíte lépe - v Praze, na malém městě nebo na vesnici?

V Praze. Mám ráda město a čím větší, tím lepší. Jsem městský typ.

Čeho se nejvíce bojíte?

Když pominu takové věci jako nemoc a smrt, tak asi nejvíc, když jsou na sebe lidi hrubí. Vadí mi třeba už jenom to, že lidi na ulici na sebe křičí. O fyzickém násilí už vůbec nemluvím.

Snažíte se při předpovědi špatného počasí diváky utěšit?

Ano, když vidím, že ty dva dny bude škaredě, tak mě to samotnou tak namíchne, že se snažím říct, aby si lidi z toho nic nedělali, že to snad bude lepší.

Ovlivňuje počasí Vaši psychiku?

Ani ne. Jsem raději, když svítí sluníčko, ale už jenom to, že mám ráda podzim, který je velmi smutný a nostalgický, tak už to dokazuje, že to počasí mě tak moc neovlivňuje. Nevadí mi nízká teplota nebo déšť, ale spíše to, že se v zimě brzo stmívá. Mám ráda, když je dlouho světlo. To je na létě fantastické. Ani se nedivím, že skandidávci jsou takoví vážnější a smutnější, protože oni opravdu mají půl roku tmu už od tří hodin. Rozednívá se jim v osm a stmívá se ve tři.

Jak se orientujete při vysílání?

Kolem sebe máme monitory. Vepředu dva, ale na ty se dívat nemůžeme, protože je vidět, když se nedíváte do kamery. Potom jsou monitory na bocích, tam sama sebe vidím. Oni tam pustí tu republiku s těmi obláčky a já na nich vidím, kam ukážu. Ale kontroluji to jenom z toho monitoru. Při učení to ale bylo šílené, protože pro mě je vlastně na monitoru pravá ruka levá a opačně. A zorientovat se v tom dost dlouho trvalo. Kdybych vás tam pustila, tak byste byli úplně ztracení. Musí být na mě legrační pohled, když někdo kouká ze studia, protože mám za sebou akorát tu modrou plochu a různě tam máchám rukama.

Změny obrázků si ovládáte sama?

Ne. Tohle je naprogramované. Třeba Evropa je tam 20s, přelet je 5s, další přelet to je noc je 10s, den je 30s. Museli jsme se naučit se do toho vejít. Zapamatovat si, aby člověk věděl, jak dlouho má povídat. Vy hodně povídáte a najednou to ulétne a vy to musíte někde dohnat. Taky se někdy stane, že ta předpověď je krátká. Třeba bude jasno, teploty 20 až 25 stupňů. No, a co k tomu máte říct. A když víte, že tam tu republiku máte dalších 25s, tak to je hrozné.

Kolik vás je, kteří uvádíte na Nově počasí?

Jsme tři. Ale já teď budu odcházet na mateřskou dovolenou, tak mě někdo nahradí.

Kdybyste se měla vrátit do školy, raději jako učitelka nebo žačka?

Já bych nemohla dělat učitelku. To je tak šíleně něco namáhavého a strašně těžkého, že bych si nedovedla představit, že bych to měla dělat.

Proč myslíte?

Nejsem člověk, který má nějak extra rád děti. Mám pocit, že jsou strašně moc hlučné a že je s nimi strašně moc práce. Raději bych se tedy vrátila jako žák.

Myslíte si, že se za pět let lidi změnili k lepšímu, k horšímu nebo že jsou pořád stejní?

Jsem pozitivní člověk. Mám pocit, že lidi jsou prima, stejně prima, jak byli. A jestli byl někdo na peníze, tak byl před tím a je i teď. Jestli někdo upřednostňoval práci před rodinou, tak je to stejné i teď..

Poznávají Vás lidi na ulici? A není Vám protivné, když si na Vás ukazují?

Ano a chovají se ke mně velmi příjemně. Rozhodně mi za počasí nenadávají.

Kouříte?

Ne, ale dřív jsem to zkoušela.