Naše republika má
čtyři hlavní ústavní činitele. Prezidenta, předsedu vlády a předsedy obou komor
našeho parlamentu. Vidět je v televizi můžeme každý den, ale setkat se s nimi
osobně? Naší redakční radě se to však v pondělí 17. března podařilo. Předseda
senátu Petr Pithart nám v Hlinsku poskytl rozhovor:
1) Kde jste se narodil?
Já jsem se narodil v Kladně. A to není nejlepší
místo k narození. To město mi zatím úplně zmizelo před očima. Jako dítě jsem
trávil dlouhé měsíce u maminky v Luhačovicích. Když se mě někdo ptá, tak říkám,
že jsem se narodil v Kladně, ale jsem z Luhačovic.
2) Jaké bylo Vaše dìtství?
Šťastné. Tři děti, pořád ti samí rodiče. Taková
standardní, vydařená rodina.
3) Co Vás vedlo k tomu, že jste se dal na politiku?
Ještě tak do druhého ročníku na fakultě mě politika
nepřitahovala. Já jsem se věnoval sportu, lehké atletice. Mým přáním bylo psát
básničky. Pak jsem se dostal v univerzitním časopise do šokujícího konfliktu s
cenzurou. A to mě úplně přes noc vrhlo do politiky. V roce 1959 jsem se prudce
začal zajímat o politiku, když jsem zjistil, že je možné, aby mi někdo přepsal
vlastní básničku jenom proto, že se mu zdála být nějaká nejasná.
4) Èím jste chtìl být, když jste byl malý?
Námořníkem.
5) Kdybyste se mohl vrátit do školy, chtìl byste být
radìji žákem nebo uèitelem?
Učitelem. A to proto, že jsem učil velmi rád potom
na vysoké škole. Musel jsem toho nechat na dvacet dva let. To bylo pro mě
takové trápení, že se mi to povolání neomrzelo a neomrzí, jako mnohé vaše
starší učitele. To je právě proto, že jsem si ho užil tak málo.
6) Které pøedmìty jste mìl ve škole
nejradìji?
Já jsem měl rád ty předměty, které učili dobří učitelé.
I když to nebyly ty předměty, které mě životně zajímaly. Pro mě byli ti učitelé
důležitější než ten předmět. Dokonce jednu dobu byla fyzika, potom dějepis,
který byste asi očekávali. Ten učitel byl tím, co mě ten předmět dělalo
oblíbeným.
7) Kdybyste mìl tu pravomoc. Co byste jako první
zmìnil ve
školství?
Vedl bych učitele k tomu, aby učili děti více se
ptát, než odpovídat na to, co se naučili. Protože otázky jsou daleko
důležitější než odpovědi. Ptát se, je nejdůležitější schopnost člověka.
8)
Urèitì jste hodnì cestoval. Podle kterého státu by
mìla vypadat naše republika?
Já mám silnější vztah jenom ke dvěma. Já jsem toho
zase moc neprocestoval, co jsem viděl jako politik to je horší než, jak se
říká, z ponorky. Já mám silný vztah k Anglii, pro její velkou historii a
politickou kulturu. Žít bych chtěl asi v Kanadě, protože to je obrovská, téměř
neporušená země.
9) Kde jste byl nejdále a kde se Vám líbilo nejvíce?
Nejdále jsem byl tři dny na Aljašce. Hodně jsem nad
Aljaškou lítal v malém sportovním letadélku. To byly asi moje nejsilnější
cestovatelské zážitky. Jinak jsem byl v Japonsku. O tom vám však nic neřeknu,
protože znám jen japonské hotely.
10) Myslíte si, že je správné, když inspektoøi
kontrolují
spíše stav
žákových pomùcek než jeho vìdomosti?
Tomu se mi nechce věřit. Budeš na tom trvat, žáku? Ano,
budu. Já jsem si myslel, že jsme se už dostali dál. To je bída.
11) Kdybyste mìl jmenovat tøi nejvìtší
problémy mládeže.
Které by to byly?
Myslím si, že dospívající děcka by chtěly věřit svým
rodičům. Někdy nemohou a musí je to velmi trápit. Chtěly by, aby jim imponovaly
jejich matky. Ony jim někdy neimponují. Chtěly by, aby rodiče a učitelé mluvili
vážně. Aby se právě jich ptali a ne aby jim jenom odpovídali. Aby s nimi dokázali
vést rovnoprávný dialog. A když to neumí, tak to musí být veliké trápení.
12) Bìhem Vaší besedy zaznìlo
nìkolikrát: "Pøímo Senát
s tím neudìlá vùbec nic. " Zajímaly by
mì tedy pravomoci
Senátu.
Senát má některé pravomoci, ale ty, které má jsou
velmi důležité. Bez Senátu nelze zvolit prezidenty, bez Senátu nelze pohnout s
ústavou, změnit v ní jedno slovo, bez Senátu nemůžete schválit určité
mezinárodní smlouvy. A pokud jde o to ostatní, tam má Senát příležitost,
protože má volné ruce. Nemá starosti, které mají poslanci. Tam má možnost
opravovat nebo vylepšovat zákony, které zpravidla ve velikém spěchu a při
všelijakém politickém handrkování dohodnou poslanci ve sněmovně. To není málo.
Důkazem toho je, že senáty existují ve většině demokratických zemí světa.
V Evropě pouze ve čtyřech malých zemích senát není.
Děkujeme za rozhovor!
Dne 28. února
1996 do našeho regionu zavítal ministr školství, tělovýchovy a mládeže Ivan
Pilip. Členům naší redakce se ho podařilo zastihnout na ZŠ Smetanova ve Skutči
a požádat ho o kratičké interview.
Kdy jste se narodil?
Narodil jsem se v roce 1963.
Jaký jste byl ve škole žák a
jak se Vám ve škole líbilo?
Žák jsem byl asi normální. Co mě bavilo,
v tom jsem byl dobrý, a co mě nebavilo nebo v čem mě učitel nedokázal
nadchnout, v tom jsem se držel v průměru.
Jaký byl Váš nejoblíbenější
předmět?
Bylo jich hodně a v průběhu školní
docházky se měnily. Většinou to ale byl dějepis, přírodopis a zeměpis.
Mohl byste se pokusit
stručně všeobecně porovnat podmínky ve škole v době Vaší školní docházky a
dnes?
To je velmi široká otázka.
Nejcitelněji se asi změnily možnosti pokračovat po základní škole ve studiu na
některé škole střední. V tom jsme se posunuli o velký kus dál. Jsme dál také ve
vybavení škol. V tom je to dnes také o poznání lepší, i když
porovnávám jenom svoje vzpomínky, které nejsou až tak daleké.
Děkujeme za rozhovor