Baví Vás práce, kterou vykonáváte? A co všechno obnáší?
Děkuji za tuto otázku. Musím říci, že mě tato práce baví. Školství mám ve své působnosti druhé volební období, tedy pátý rok. Školství mě přitahovalo vždycky, a ještě když jsem pracovala jako starostka ve Slatiňanech, snažila jsem se spolupracovat se základní a mateřskou školou a také přispět k tomu, aby školy měly to správné zázemí, které skutečně potřebují, a abychom tam mohli modernizovat zastaralé učební pomůcky.
A teď o tom, co obnáší moje práce. Pardubický kraj má volené zástupce a pak jsou tam také úředníci. Já mám v oblasti samosprávy na starosti školství a připravuji ve spolupráci s úředníky návrhy a koncepční materiály, které se týkají fungování školství v Pardubickém kraji, a musím říct, že jsou to převážně střední školy. Základní školy patří do působnosti obcí.
Naše koncepce spočívá v tom, že musíme mít takový počet středních škol, kolik jsme schopni zaplatit. Úbytek populace totiž obnáší i to, že musíme některé školy slučovat, některé rušit a mým úkolem je, když už musíme tato opatření dělat, nastavit parametry tak, aby nabídka středních škol byla v kraji rovnoměrně rozmístěna. Mojí prací je také to, aby obory, které školy nabízejí, odpovídaly požadavkům, jaké vycházející žáci mají, a abychom nabízeli takové obory, jejichž absolventi najdou uplatnění na trhu práce. Musím také shánět finanční prostředky na modernizaci středních škol.
Jak jste se ke své práci dostala?
Oblast školství mě vždycky zajímala. Říkala jsem si proto, že bych chtěla pro školství něco udělat. Něco, co by neodvádělo učitele od práce s dětmi. Ona totiž byrokracie (úředničina) jim velice komplikuje život. A já jsem chtěla udělat maximum pro to, aby se učitelé mohli věnovat tomu, co je baví a co chtěli dělat, a to je Vám – žákům. Takže to byl můj zájem o tuto problematiku. Ale je to také otázka voleb do krajských zastupitelstev. Pardubický kraj má 45 členů zastupitelstva voleného občany. Tito zastupitelé zvolí ze svých řad hejtmana, tři náměstky hejtmana a pět členů rady. Každý člen rady dostane do své působnosti určitou oblast a já jsem měla to štěstí, že jsem získala to, co mě přitahovalo, tedy školství.
Jste spokojena se svým nynějším povoláním, nebo byste raději pracovala někde jinde?
Oblast školství se mi líbí, i když je to někdy velmi složité, protože často dochází k různým změnám, které nejsou dostatečně připravené. Musím však také říct, že se mi líbila i práce v Ústavu sociální péče ve Slatiňanech, kde jsem pracovala s postiženými dětmi, když jsem ukončila studium na zdravotní škole. Práce s dětmi, které mají různé stupně tělesného i mentálního postižení, ale na druhou stranu mají velmi vyvinutou oblast citovou, mě velmi obohatila. Bavila mě i práce ve zdravotnictví, na zubním oddělení a také práce starostky Slatiňan. Takže nevím, jestli jsem měla to štěstí, že jsem se vždycky ocitla tam, kde mě to bavilo, nebo jestli to je ovlivněno mnou, že tu práci, kterou dělám, vykonávám vždy ráda.
Ovlivňuje Vaše povolání Váš soukromý život?
Já se obávám, že ano. Ono se říká, že by člověk neměl své pracovní záležitosti přenášet do osobního, soukromého, rodinného života, ale přiznám se, že to nejde. Nebo to neumím tak úplně oddělovat. Dost často musím svůj volný čas doma věnovat práci, musím tu a tam něco napsat, něco připravit. Rodina pak přizpůsobuje program o víkendu mým pracovním záležitostem.
Jste spokojena se školstvím takovým, jaké je? Kdybyste mohla, jaké změny byste provedla?
Představovala bych si to tak, aby učitele jejich povolání bavilo a na druhou stranu aby ti, kteří mají na školství jakýkoliv vliv, je nechali učit v klidu, aby na učení měli prostor, měli na něj čas, abychom je dokázali i rozumně zaplatit, aby se té práci mohli skutečně věnovat. Říkám to proto, že dneska je situace, která se mi vůbec nelíbí. Nemohu říct, že by naši učitelé byli zaplaceni tak, aby si třeba pro obživu své rodiny nemuseli hledat ještě jiné zaměstnání. I to se stává. Ale hlavně je tady snaha nejrůznějšími předpisy, vyhláškami, zákony řídit školství od stolu. A tak se školství řídit nedá. Já jsem přesvědčena o tom, že je potřeba dát důvěru řediteli i učitelům, nechat jim prostor pro to, aby sami ukázali, co všechno jsou schopni svým žákům a školství dát. A my všichni, od kraje až po ministerstvo, bychom to měli všechno zpovzdálí sledovat, jestli jde všechno dobře, a až v momentě, když je něco uděláno špatně, bychom to měli řešit. Takže já nejsem spokojena s tím, že se dnes do škol zavádí příliš byrokracie, administrativy a podstata trochu uniká.
Žáci devátých tříd si mohou podat přihlášku jen na jednu školu. Bude se to v budoucnosti měnit?
Já, pokud mohu mluvit sama za sebe, bych byla ráda, kdyby nebyli žáci ani jejich rodiče omezováni počtem přihlášek. Na druhou stranu si nemyslím, že to nějak velmi ovlivnilo minulé deváťáky.
Co říkáte tomu, že se na vycházející žáky musí psát posudky?
Já mám zkušenosti s posudky ještě z dob totality, a to jak ze školy, tak později ze zaměstnání. Je to zkušenost velmi smutná. Když jsme si po revoluci tyto posudky mohli vyzvednout, což jsem já také udělala, předčilo to moje očekávání. Psaly se tam například nepravdy o mém dědečkovi, o mých rodičích i o mně. Na druhou stranu bychom chtěli dospět k situaci, kdy by odpadly přijímací zkoušky na školy a žáci by měli být hodnoceni co nejobjektivněji již na základní škole, a to v páté třídě a potom v deváté třídě. Z těchto materiálů by si měly střední školy vybírat a měl by to být i podklad pro vás, abyste věděli, jakou školu si se svými výsledky můžete vybrat, ale zároveň byste tím měli zajištěné, že na danou školu můžete jít bez přijímacích zkoušek. Určitě by tento systém nebyl pro řadu lidí tak stresující. A jestli by k tomuto měly sloužit i posudky, pak samozřejmě bude záležet na tom, jak objektivně budou zpracovány. Já jsem se třeba zabývala i myšlenkou nejen testů vědomostních a srovnávacích, ale i testů osobnostních. Viděla jsem to v jedné škole ve Švýcarsku a připadalo mi to velice zajímavé. Děti mají možnost, nikoliv povinnost, zúčastnit se těchto testů a je to pro ně velmi prospěšné, protože se dozví, jaký jsou typ, které zaměření, povolání by pro ně bylo vhodné, jakých by v něm asi dosahovaly výsledků. Děti pak mohly výsledky těchto testů přiložit k přihlášce na školu.
Co si myslíte o dnešních dětech? Myslíte si, že jsou dostatečně ctižádostivé?
Myslím si, že dnešní děti jsou dostatečně ctižádostivé, i když je potřeba s tímto povahovým rysem velmi citlivě pracovat. Zdravá ctižádostivost je nutná, ale nesmí se zaměňovat s jinými nedobrými vlastnostmi, ať už je to pýcha, nafoukanost nebo přehnaná ctižádostivost. Platí zde jako jinde, že nejlepší je zlatá střední cesta.
Čím jste chtěla být, když jste byla malá? Měla jste jasnou představu o svém povolání?
Učitelkou. A když jsem byla ještě úplně malinká, chtěla jsem být letuškou.
Bavilo Vás chodit do školy?
Já jsem ráda chodila do školy. Pocházím z malé vesnice a tam jsme měli jednu krásnou třídu pro všechny děti z prvního až pátého ročníku. A já, když jsem chodila do první třídy, jsem měla v prvním pololetí jen jednoho spolužáka, který se v druhém pololetí odstěhoval, a tak jsem ve třídě jako prvňák zůstala sama. Takže jsem se naučila i mnoho věcí z ostatních ročníků a později mi to bylo ku prospěchu. Šestou třídu už jsem pak navštěvovala v sousední vesnici a tam jsme chodili pěšky buď zkratkou po pěšině, to bylo čtyři kilometry, nebo po cestě, a to bylo sedm a půl kilometru. V zimě, když napadlo hodně sněhu, jsme si cestu museli prošlapat, přišli jsme do školy celí mokří, a než jsme se usušili, něco jsme si přečetli, něco spočítali, nastoupili jsme cestu domů.
Byla jste pilnou žákyní?
Do školy jsem chodila ráda, ale také jsem nebyla svatá a někdy jsem lumpačila.
Měla jste problémy s nějakým učitelem?
Myslím si, že neměla. Vůbec si nevzpomínám. Po určitých letech na některé učitele vzpomínáte více, vzpomínáte na ně s láskou. Někteří pro mě byli vzorem nejenom ve škole a v učení, ale i v takovém lidském přístupu. Je také pravda, že na některé si člověk nevzpomene.
Jaký předmět Vás ve škole nejvíce bavil a který byste nejraději zrušila?
Mě bavila čeština, literatura i ruština. A co bych zrušila s konečnou platností? Chemii.
Chtěla byste se opět vrátit do školních lavic?
Ano. A kdybych měla ty zkušenosti, co mám dneska, uměla bych to ještě lépe využít.
Dokážete si představit, že byste si vyzkoušela roli učitele?
Dokážu. Jako starostka ve Slatiňanech jsem hodně spolupracovala se základní školou a jednou jsem dostala nabídku vyučovat témata z občanské výchovy, jako co je to veřejná správa, samospráva, péče o životní prostředí a některá další, a musím říci, že se mi s žáky ze všech tříd dobře spolupracovalo.
Máte zkušenosti s použitím taháku?
Špatné.
Navštěvovala jste nějaké kroužky?
Chodila jsem do pěveckého kroužku, kroužku ručních a výtvarných prací a vaření.
Věnovala jste se nějakému sportu?
Nejsem nějaký sportovní nadšenec, ale hráli jsme v dětství často míčové hry, my děvčata s klukama fotbal, oni s námi vybíjenou, v zimě potom hokej. Teď v dospělosti jezdím ráda na kole. V zimě někdy chodím na běžky.
Máte nějaké tajné přání nebo sen?
Asi ani nemám.